František Palacký
17. 3. 2007
František Palacký
* 14. 6. 1798 † 26. 5. 1876
Český historik a politik; zakladatel novodobého českého dějepisectví, jeden z nejvýznamnějších politických představitelů 19. stol. První redaktor časopisu v Čechách. Stál u zrodu Matice české a Svatoboru (1862), spolku českých spisovatelů. Vytvořil projekt české encyklopedie, který uskutečnil jeho zeť F. L. Rieger jako Riegrův slovník naučný. V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze. Jako politik odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši. Patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků. Navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů. Duch českých dějin byl osudově porušen bratrovražednou bitvou u Lipan a oživen až v osvícenství; novým smyslem ho začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení Palacký považoval za svůj celoživotní úkol. Vydání Dějin doprovázela řada studií, např. Popis království českého, Předchůdcové husitství, Dokumenty osvětlující život, učení a při M. Jana Husa. Ve 20. letech 19. stol. zasáhl do sporů o českou prozódii spisem Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (s P. J. Šafaříkem, vydáno anonymně), věnoval se umělec kému překladu, zabýval se literární teorií a estetikou . Vlastní teorii filozofické estetiky vysvětlil ve spise Krásověda čili O kráse a umění; své estetické, filozofické a literárně teoretické stati shrnul v trojdném souboru Radhost.Z díla: Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě (první díl psán německy další česky)
Staří letopisové čeští